Asi ve čtvrt na šest jsme odjeli do Dobronína. Myslel jsem
si, že Dobronín znám, mnohokrát jsem jím projížděl na kole. Překvapilo mě však
poměrně rozlehlé sídliště, kde jsme potkali spoustu dětí a příjemných lidí.
Modré balonky se dětem moc líbily a šly na odbyt. Snad díky krásnému odpoledni
všechny maminky s dětmi, senioři a seniorky a další lidé byli příjemně
naladěni a ochotni s námi „politiky“ ztratit pár slov. Tedy příjemné překvapení a dobrý pocit
v Dobroníně.
Krátký přejezd do Stříteže se konal už při pomalu
zapadajícím slunci. Moc lidí jsme již venku nepotkali, přesto se našlo dost
dětí, kterým modré balonky udělaly radost. Tak jsme si alespoň prošli celou
vesnici a „nadělili“ do schránek volební materiály.
Poslední zastávkou byl Ždírec u Polné. Využil jsem opět
společnosti Miloše Vystrčila a na
chvilku jsme navštívili místní dům pro seniory. Klienty jsme už
nepotkali, ale ochotná sestřička nám ukázala hlavní části celého areálu.
Zkouškou odvahy je podle Miloše V. návštěva restaurace.
Zkusili jsme i místní hospodu ve Ždírci. Na místě jsme se shledali se čtyřmi
hosty a milou paní hostinskou. Téma hovoru je asi zřejmé - prohibice. Zkouška odvahy dopadla dobře a
místní návštěvníci od nás přijali i pozvání na pivo.
Večer jsme se setkali s členy ODS Polná na zámku a
debata byla opravdu zajímavá. Odjezd z Polné už v téměř nočních hodinách, s nebem posetým hvězdami a
zvláštním klidem mi připomněl kouzlo Polné, které na mně vždycky působí.
Na zpáteční cestě do Přibyslavi se mi samozřejmě vybavila
vzpomínka na to, jak asi cítil profesor Masaryk v roce 1899, když
v Polné naplno probíhala tzv. hilsneriáda a náš pozdější Prezident –
Osvoboditel se pokoušel tišit planoucí protižidovské vášně. Dle dobových
pramenů odjížděl z Polné skrytý pod kopou hnoje, pronásledovaný
rozlícenými polenskými občany.
Můj odjezd z Polné byl úplně poklidný …..
Žádné komentáře:
Okomentovat