úterý 2. října 2012

V Třebíči s Kubou


Na první dnešní štaci jsem dojel až do Jaroměřice nad Rokytnou, které vévodí krásný zámek. Odpolední střed města zel prázdnotou,  kolegové byli ještě v Myslibořicích. Tak jsem vydal na obhlídku města a samozřejmě jsem rozdával do schránek nějaké tiskoviny, abych jen tak zbůhdarma nebloumal (obešel jsem asi 100 schránek). Po příjezdu Pavla Nevrkly a Martiny Bártové jsme se pustili do obcházení centra a oslovování lidí. Procházel jsem spolu s mladým předsedou místní ODS a oslovil  jednu mladou maminku, které jsem předal letáček a představil se. Ona mi sdělila, že mě už viděla, a  že mi to sluší. To se mi opravdu ještě nestalo a v dobré náladě jsme se přesunuli do Moravských Budějovic.
V Moravských Budějovicích pokračoval příjemný trend celého dne. Oslovení s námi mluvili, věděli, že se konají volby a byl jsem dokonce tak drzý , že jsem se  vyptával, zda budou volit mě a ODS. Nevím, jestli mi chtěli udělat radost, ale většinou říkali, že ano. Možná proto, abych dal už pokoj. Předpokládám, že se mnohým zdá přímé oslovování lidí na ulici nevhodné a obtěžující. Samozřejmě se snažím obtěžovat co nejméně a při sebemenším náznaků ze strany osloveného se rozloučím a odcházím.
V podvečer následoval v místním hotelu posezení s příznivci a členy ODS. Musím  říci, že jsem toho moc nenamluvil, protože nám  účastníci dost jasně a obšírně vyjasňovali svou nespokojenost s některými kroky, které ODS na vládní úrovni dělá. Byť se můžou některé rozhodnutí na papíře logická a pochopitelná, tak po argumentaci, jak to může v praxi vypadat, musíte změnit názor a uznat, že vás prostě některé souvislosti nenapadají. Zdá se, že právě taková diskuze v ODS hodně chybí.
Večer v Třebíči byl na pozvání  senátora Vítězslava Jonáše na návštěvě ministr průmyslu a  obchodu Martin Kuba. Zúčastnil jsem se debaty s ním a velice se mi líbily myšlenky o systémovém zapojení firem do vzdělávání v oblasti středního školství. Zrychlení odpisu na zařízení využívání pro vzdělávání středoškoláků, zapojení firem do vzdělání učitelů, motivace zaměstnavatelů na participaci při vzdělávání a společný postup ministerstva školství a ministerstva průmyslu ve mně budí optimistické naděje. Stejný pohled na tuto záležitost mám v případě vzdělávání na Vysočině.
Ještě jedna informace mě zaujala. Celkový export se meziročně zvýšil asi o 130 miliard Kč a zároveň klesl podíl exportu do zemí Evropské unie. Velikost našeho  exportu je rozhodující pro výši HDP a je tedy zásadní, aby export nejen rostl, ale především více směřoval do zemí mimo  Evropskou unii. Ta bohužel není v dobré kondici.
Popsaný trend je potěšující a tak si dovolím na závěr pronést vznosnou myšlenku – Krize v České republice skončila, pojďme utrácet.


Ota Benc

P.S.

Českým překladem předchozí  vědecké verze přísloví je: „Komu není rady, tomu není pomoci“

Dnešní vědecká verze: „Důvodem termonukleární reakce probíhající na centrální  hvězdě heliosatelitární soustavy není iradiace jediného reprezentanta kvetoucí flóry“

Žádné komentáře:

Okomentovat